Mysiny stránky

Vítejte na mých stránkách...

Harry Potter a Hadí prsten

4. kapitola


4. Přijetí

Harry se přemístil do temného lesa. Rozhlédl se okolo sebe. Všude byla tma. Vydal se tedy cestou, kterou mu radil prsten. Stěží viděl na cestu, ale dokázal se vyhnout všem stromům, které se mu do cesty postavily.

Šel pomalou klidnou chůzí. Došel až na okraj lesa, kde bylo podstatně více světla. Rozhlédl se a přímo naproti sobě uviděl velké jezero a za nim se nacházel vysoký tmavý hrad. Usmál se.

„Konečně doma,“ pomyslel si.

Vydal se tedy okolo jezera, které bylo stejně černé jako byl les. Zastavil se před velkými černými dveřmi, nasadil si na hlavu kápi, aby mu nebylo vidět do obličeje, a prudce trhl rukou směrem ke dveřím, ty se sami otevřely. Vešel do hradu. Procházel vstupní chodbou, které byla celá tmavá, chladná a ozařovaly ji pouze svíce, které byly rozestavěny na stěnách. Mezi svícemi viděl různé portréty dávných černokněžníků i portrét samotného Salazara Zmijozela.

Když se dostal na konec dlouhé chodby, stály před ním dva Smrtijedi, kteří měli asi chránit vstup do Voldemortovi síně a za nimi viděl velké dveře, které vypadaly naprosto totožně se vstupními dveřmi.

Ti dva Smrtijedi nemohli vědět, kdo to je. Harry trhl rukou a Smrtijedi odletěli od dveří a narazili do stěny, po které se svezli bezvládně dolů. Harry se zlostně ušklíbl. „Začátečníci.“

Aniž by si nadále všímal Smrtijedů, sundal si kápi z hlavy, rozrazil velké dveře a vstoupil do síně, kde uviděl kruh Smrtijedů a uprostřed tohoto kruhu seděl na velkém královském trůně sám Lord Voldemort. Byla to velká kruhová místnost, kterou lemovalo několik dveří, z nichž každé vedly někam jinam.

Jakmile si Voldemort všiml Harryho, podíval se i na jeho ruku. Na levé ruce byl vidět prsten, který mu Voldemort dal. Harry se zastavil před kruhem a pozoroval Voldemorta, jak si ho prohlíží. Když Voldemort uviděl prsten, vstal a promluvil vítězným tónem: „Vítej můj synu. Jsem rád, že jsi se k nám konečně připojil.“

Jakmile dořekl tyto slova, Voldemortovi služebníci utvořili prostor, aby mohl Harry vejít do kruhu. Harry neváhal. Došel až před Voldemorta, kde poklekl, sklonil hlavu a řekl: „Děkuji ti, otče, za ten prsten. Teď už se konečně mohu připojit k tobě. Konečně jsem se vzbudil a nemusím být na straně dobra. Nemusím se zastávat těch mudlovských šmejdů. Teď pozná moje druhá část, jaké to je, když jsem ji musel poslouchat a být na straně, kterou nenávidím,“ řekl Harry šťastně.

Voldemort se usmál.

„Ty přede mnou nemusíš klečet, synu. Jsi jako já, a já se nikomu neklaním. Proč bys měl ty?“

Harry zvedl hlavu, pomalu se postavil a pohlédl Voldemortovi do jeho hadích očí.

„Nevěděl jsem, jestli mě budeš doopravdy považovat za syna, když jsem byl tak dlouho na druhé straně.“

„Jistě, že ano. Ty si nemohl za to, že jsi byl na straně toho odporného dobra,“ promluvil Voldemort klidně.

„Děkuji ti otče.“

Voldemort vstal z trůnu a promluvil ke všem shromážděným Smrtijedům

„Již zítra proběhne slavností přijetí mého syna mezi nás. Zítra přesně ve 12 hodin bude mít vypálené Znamení zla a stane se z něj můj nástupce!“ oznámil Voldemort

Harry se ušklíbl a všichni Smrtijedi se hluboce poklonili. Voldemort jim pokynul, aby opustili místnost. Smrtijedi vyšli ven z hradu a přemístili se pryč.

Jakmile Harry s Voldemortem osaměli, Voldemort se posadil na svůj trůn.

„Určitě by si chtěl jít do své komnaty,“ řekl a vzápětí se objevil jeden domácí skřítek. „Ukážeš pánovi jeho komnatu,“ přikázal mu Voldemort

„Jistě, pane,“ vypískl skřítek a pokynul Harrymu, že ho má následovat. Harry tedy odešel za domácím skřítkem svého otce.

Šel dlouhou chodbou, až se zastavil před jedněmi dveřmi. Nevypadaly úplně stejně jako ty předchozí, přesto byly velmi podobné. Jediný rozdíl mezi těmito a předchozími dveřmi byl, že tyto byly menšího tvaru. Skřítek mu otevřel dveře a vzápětí zmizel.

Harry vešel dovnitř a rozhlédl se. Byl to velký pokoj. Nábytek měl černou barvu a stěny byly vymalovány zeleno stříbrnou barvou. Naproti dveřím byl velký stůl, nad kterým bylo jediné okno v místnosti, zato však velké. Na jedné ze stěn viděl obraz hada, vedle kterého stála obrovská knihovna, která pokračovala i podél další stěny. Naproti stěně s obrazem hada byla postel s hedvábnými zeleno-stříbrnými pokrývkami.

Šel se podívat, jaké knihy jsou v knihovně. Viděl tam různé knihy s černou magií. Tyto knihy zaplnily asi polovinu knihovny. Další knihy se týkaly také zvěromágství. Také tam byla kniha se jménem: Moc Zmijozela.

Kniha byla hodně velká. Přešel ke stolu, kde si sedl, otevřel knihu a začal číst. Věděl, že ještě neumí všechna kouzla, která by měl umět, a tak se je chtěl doučit. Pomalu se stmívalo, ale Harry se tak začetl do té knihy, že pro něho neexistoval čas. Když byl asi v pětině knihy, pohlédl oknem ven. Byla už noc. Podíval se na hodinky. Bylo něco kolem 11 hodiny večer. Zavřel knihu, převlékl se, lehl si do postele a usnul.

Vzbudil se až ráno kolem 10 hodiny. V pokoji měl nachystanou snídani, ale on se chtěl nejdřív umýt. Nevěděl, kde je koupelna, a tak se zeptal hada na obrazu.

„Kde je koupelna?“ zasyčel Harry na hada.

„Koupelna je za mým obrazem, můj pane,“odpověděl had a najednou se tam objevili dveře. Harry je otevřel a vešel do koupelny. Byla to velká tmavá místnost, kde byl pohodlný velký bazén. Harry si do něho napustil vodu a šel se vykoupat. Strávil asi půl hodiny koupáním, než se oblékl a vyšel z koupelny. Sedl si ke stolu a začal snídat, když někdo zaklepal na dveře a vzápětí se otevřely. V nich se objevil Smrtijed, který nesl věci na oblečení.

„Co chceš?“ vyštěkl na něho Harry.

„Temný pán mě posílá, abych vám donesl nějaké oblečení,“ odpověděl roztřeseně Smrtijed. Harry ho poznal. Byl to Červíček neboli Petr Pentigrew.

„Polož to na postel a vypadni,“ řekl Harry chladně.

„Ano pane,“ odpověděl. Přešel k posteli a položil tam Harryho nové oblečení. Hned potom se otočil a co nejrychleji opustil místnost.

Harry dosnídal a přešel k posteli, kde leželo jeho oblečení. Vzal ho do ruky a prohlédl si ho. Košile byla hedvábná, černá, stejně jako kalhoty. Černé boty a černý plášť s kápí, ale ne Smrtijedský. Byl stejný jako nosí Lord Voldemort. Oblékl se do svého nového oblečení. Potom si sedl ke knize, kterou včera rozečetl.

Najednou ho ze čtení vyrušilo zaklepání.

„Dále,“ vyzval.

Vstoupil Voldemort.

Harry se rychle postavil a pozdravil ho.

„Je čas na tvoje slavností přijetí,“ řekl Harrymu, potom si všiml knihy, která ležela otevřená na stole. „Vidím, že už sis vybral knihu z knihovny.“

„Ano, otče.“

„Když jsem zjistil, že jsem Zmijozelův dědic já, byla to první kniha, kterou jsem přečetl. Vidím, že sis jí také vybral jako svou první knihu.“

Harry přikývl.

Voldemort mu pokynul ke dveřím, a tak se tam Harry vydal. Vyšel z pokoje a počkal na otce. Když z pokoje vyšel i on, vydali se rovně po dlouhé tmavé chladné chodbě. Zastavili se před velkými dveřmi, které vedli do té samé místnosti, ve které Harryho jeho otec včera uvítal.

Vstoupili do místnosti, kde stáli v kruhu Smrtijedi. Uprostřed kruhu byly tentokrát dva královské trůny. Jeden pro Lorda Voldemorta a ten druhý byl pro Harryho. Smrtijedi se rozestoupili, aby mohli vejít do kruhu. Když se v něm ocitli, Voldemort procházel okolo Smrtijedů a přitom pronášel svoji řeč

„Přesně v tento okamžik se můj syn stává jedním z nás. Budete ho poslouchat, jako kdybych to byl já,“ výhružně se po všech rozhlédl a pokračoval. „Bude mým nástupcem. A teď si vyhrň rukáv, synu, abych ti mohl vypálit Znamení zla, naše Znamení.“

Když Voldemort domluvil, stál zase vedle Harryho, který vypadal šťastně.

„Konečně můžu být jako můj otec,“ pomyslel si.

Vyhrnul si rukáv, Voldemort mu namířil na předloktí hůlku, kde se začalo objevovat znamení zla. Harry cítil, jako by se mu spalovalo maso. Bolelo ho to, ale nedal na sobě bolest znát. Stále si držel svůj kamenný obličej. Když to skončilo, podíval se Harry na svoje předloktí, kde měl vypálené Znamení zla - lebku s hadem místo jazyka.

„Odteď jsi můj nástupce, “ pronesl Voldemort.

Harry si spustil rukáv zpátky dolů, takže se mu Znamení zla zakrylo.

„Je mi ctí, otče,“ řekl Harry.

Voldemort se posadil na svůj trůn, zatímco Harry si obcházel Smrtijedy, kteří stále stáli v kruhu okolo obou trůnů. Pomalu je obcházel a Smrtijedi se mu hluboce klaněli. Harry se ušklíbl. Konečně měl to, co chtěl. Došel k jednomu Smrtijedovi, ve kterém poznal Snapea.

„Zrádce,“ pomyslel si Harry. Snape se poklonil a tvářil se bezvýrazně. Věděl, že ho Harry prozradí, jestli se nebude chovat důvěryhodně. Harry si ho nedůvěřivě prohlédl a potom pokračoval.

Jakmile dokončil obchůzku okolo Smrtijedů, posadil se vedle Voldemorta na svůj trůn

Harry věděl, že Voldemort dokáže být pěkně krutý a nemilosrdný, sám to zažil, když byl ještě na straně dobra. Jestli najde proti Snapeovi jediný důkaz, nebo Snape udělá jednu jedinou chybu, byl rozhodnut říct Voldemortovi, že Snape je zrádce. Věděl, že Voldemort si ho potom pěkně vychutná. Teď ještě nemohl. Neměl důkaz.

„Mám pro tebe dárek, Harry. Zítra ti ho předám.“ Řekl Voldemort Harrymu.

Harry se na něho překvapeně podíval. Poděkoval mu a z netrpělivosti se zeptal: „Jaký dárek, otče?“

„Uvidíš zítra,“ odvětil Voldemort.

„Dobře. Já už půjdu. Chci si ještě něco přečíst o Zmijozelově moci,“ řekl neochotně Harry.

„Jistě.“

Harry tedy vstal a pomalým krokem odcházel směrem k východu. Smrtijedi, kteří mu stáli v cestě, mu ustoupili. Jakmile prošel, tak se zase vrátili na svá místa.

Harry už znal cestu do své komnaty, a tak se vydal dlouhou tmavou chodbou zpět do svého pokoje. Sedl si ke stolu, kde ležela jeho kniha a začal ji číst. Když po nějaké době vyhlédl ven z okna, byla už noc. Podíval se na hodinky a zjistil, že jsou dvě hodiny ráno. Odložil knihu, převlékl se a šel spát.

 

 

Poslední komentáře
01.04.2015 21:43:19: www.oricosmetics.cz Oriflame registrace www.ori-cosmetics.cz Oriflame katalog www.krasa365.cz Orif...
26.06.2012 17:00:49: www.oriflame-kromeriz.cz registrace u oriflame cz Vám získejte krásné slevy
18.06.2012 02:36:24: www.penzijni-pripojisteni-info.cz/penzijni-pripojisteni česká spořitelna penzijní připojištění...
11.06.2012 17:10:10: Akcez.cz porovnání cen energií
 
Rozestřel jsem své sny pod tvé nohy, našlapuj lehce, neboť šlapeš po mých snech...