Mysiny stránky

Vítejte na mých stránkách...

Harry Potter a Hadí prsten

16. kapitola

Tady je nová kapitola... ještě není celá, protože jsem víc nestihla... zbytek kapitoly dodám zítra nebo o víkendu podle toho jak to stihnu.

16. kapitola

 

Uběhlo několik týdnů, kdy Smrtijedi stále útočili jen v malých skupinkách. Jinak se celou dobu nic zvláštního nedělo.

Severus Snape se zrovna nacházel ve svém sklepení, když mu krbem přišel vzkaz od Brumbála. Vzkazoval mu, aby přišel k němu do pracovny. Vstal tedy od svého stolu a přešel ke krbu, kde si vzal trošku letaxu a krbem se přenesl k Brumbálovi do pracovny.

Brumbál seděl za svým stolem a něco psal, ale jakmile si všiml Severuse, tak odložil brko a podíval se na něj přes své půlměsícové brýle.

„Severusi, jsem rád, že si tak rychle přišel,“ uvítal ho Brumbál a rukou mu pokynul, aby si sednul do jednoho z volných křesel.

Snape se usadil přímo naproti Brumbálovi, který ho nepřestal pozorně sledovat.

Nakonec Snape protrhl ticho, které v místnosti stále převládalo: „Chtěl jste mě vidět, pane?“

„Ano, Severusi. Chci tě o něco požádat,“ promluvil Brumbál vážně, „Chtěl bych, abys zašel za Harrym do jeho komnat a pokusil se ho nějak přesvědčit, aby se k nám vrátil.“

Snape na něho chvíli jen nevěřícně zíral a Brumbál mu oplácel pohled.

Po chvíli ze sebe dostal: „To myslíte vážně?“

„Naprosto, Severusi. Nevím, co mám dělat. Remus je čím dál netrpělivější a popravdě i já bych byl radši, kdyby už byl s námi.“

Severus se snažil vzpamatovat, ale moc mu to nešlo.

„Ale proč mu to neřeknete sám? Proč zrovna já? Viděl jste mě někoho někdy přesvědčovat? A ještě k tomu zrovna Pottera,“ vyjel Severus.

„Prosím, uklidni se, Severusi,“ snažil se trošku zklidnit Snapea Brumbál.

Nakonec se Snape trošku uklidnil, proto Brumbál odpověděl na jeho otázku: „Je to z toho důvodu, že teď se nikde nevyskytoval větší počet Smrtijedů a tedy ani Harry nebo Voldemort. Nemám jak ho přesvědčit, protože nevím, kdy se zase ukáže. Ty máš přístup do jeho pokoje. Proto žádám tebe, Severusi.“

Brumbál se na něho díval zoufale, unaveně a hlavně s nadějí. Severuse přesvědčil jeho pohled. Dlužil to Brumbálovi, a i když nevěděl, jak to dopadne, chtěl se aslepoň pokusit o to, aby Pottera přesvědčil.

„Tak dobře. Pokusím se o to. Jen kvůli tomu, že vám to dlužím. Ale nic neslibuju,“ prohlásil Snape, i když nerad.
 

***

Harry zrovna rychle kráčel od Voldemorta, který si ho zavolal, aby mu oznámil, že za pár dnů napadnou jednu mudlovskou vesnici. Šel temnou chodbou osvícenou jen několika málo pochodněmi. Nevěděl proč, ale něco ho znervózňovalo, a proto si přál být co nejrychleji ve svém pokoji. Když měl dveře do jeho pokoje na dohled, trochu zpomalil. Už nemusel nikam spěchat. Došel k černým dveřím a otevřel je. Udělal krok do místnost a strnul. V rohu místnosti seděl v černém plášti jeden ze Smrtijedů.

Rychle za sebou zavřel dveře a popošel blíže k postavě v kápi. Poznal ho. Byl to člověk, kterého dříve tak nenáviděl, protože mu znepříjemňoval život. A teď to byl někdo, koho nechtěl prozradit z toho, kdo ve skutečnosti je. Toho, že není věrný služebník Temného pána, ale jen Brumbálův špeh. Jeho nenávist k tomuto muži zmizela dnem, kdy si navlékl prsten, který mu Voldemort poslal v den jeho narozenin.

Jeho překvapení vystřídal vztek. Díky tomu, že Fénixův řád přišel až chvíli po těch bystrozorech, nemá Voldemort žádný důkaz o zradě jednoho z těch, kteří tam byli. Prostě je mohl nenápadně zavolat jeden z těch bystrozorů. A teď se vystavuje možnosti odhalení, protože přišel do jeho pokoje.

„Co tady děláte?“ vyštěkl na něj hned, jakmile ho muž zaregistroval.

„Poslal mě Brumbál,“ oznámil mu klidně, nevšímajíc si jeho zuřivosti.

Tyto slova Harry trošku zklidnila.

„Proč?“ hrál nechápavého Harry. Odpověď na jeho otázku totiž znal moc dobře sám.

„Ví, že se rozhoduješ, jestli máš zůstat tady s Temným pánem, nebo se vrátit k nim. Usoudil tak z poslední bitvy, která byla v Azkabanu. Nejdřív to chtěl nechat na tobě, až se rozhodneš. Ale na naléhání toho vlkodlaka, který byl značně netrpělivý,“ vysvětloval klidně, jenom při řeči o vlkodlakovi se pohrdavě ušklíbl, „mě požádal, abych se pokusil přimět tě k návratu.“

„Proč zrovna vy? Jak může vědět, že na vás dám?“

„To nikdo nemůže vědět, ale protože jste zatím s Temným pánem nikde neútočili a Brumbál si s tebou neměl šanci promluvit, tak požádal mě,“ odpověděl mu chladně Snape.

Harry si Snapea vůbec neuměl představit, jak někoho přemlouvá, aby se vrátil zpátky.

„Vy jste s tím souhlasil?“ nevěřícně se ho zeptal.

„Nic jiného mi nezbývalo. Nevím sice, jak si může myslet, že bych já dokázal někoho k něčemu přemluvit, zrovna tebe, ale můžu se aspoň pokusit,“ ušklíbl se posměšně Snape. Nechtěl si to přiznat, ale v Harrym už neviděl Jamese Pottera, svého dávného rivala. Už k němu necítil tu nenávist jako dřív.

Poslední komentáře
22.11.2009 18:20:41: ahojky pekna popovidka a doufam ze brzy pribyde i pokracovani a jsem zvedava jak se nakonec harry ro...
26.03.2009 09:42:05: Musím vás asi všechny zklamat, já tu povídku četla asi před rokem a půl a od té doby se tu už nic ne...
11.01.2009 20:05:47: velmi pkena kapitolasmiley${1}uz sa tesim na pokracovanie
15.12.2008 16:53:17: Moc hezké kapitolky. Byla jsem tady po dlouhé době a moc mě překvapily. Už se těším na další. Snad j...
 
Rozestřel jsem své sny pod tvé nohy, našlapuj lehce, neboť šlapeš po mých snech...