Mysiny stránky

Vítejte na mých stránkách...

Harry Potter a Hadí prsten

15. kapitola

15. kapitola

„Brumbále, musíme už něco vymyslet. Musíme už konečně dostat Harryho zpátky na naší stranu. Jak dlouho myslíte, že bude trvat než na nás začne znovu útočit. Potom nemáme šanci, protože já mu nechci ublížit a ani neublížím,“ prohlásil Remus, jakmile si všichni sedli okolo stolu v kuchyni na Grimmauldově náměstí 12.

„Já vím, Remusi. Ani já mu nechci ublížit. Řekl bych však, že už nebudu muset nic hledat.“

„Jak to myslíte? Proč už nebudete nic hledat?“ nechápavě a zároveň překvapeně se na něj podíval Remus. Ostatní se na něj podívali stejným pohledem, proto začal vysvětlovat: „Jestli jste si všimli, tak se Harry vůbec nezapojoval do boje. Jenom stál v rohu a sledoval průběh…“

„Voldemort ale taky nebojoval, dokud si tam nepřišel, Albusi,“ přerušil ho Lupin, který nechápal, kam tím Brumbál míří.

Brumbál pokračoval: „Proto si myslím, že už nechce bojovat za Voldemorta.“

„Proč se teda nevrátí k nám?“

„Protože je zmatený. Rozhoduje se, jestli se má vrátit nebo ne. Už nechce mučit a zabíjet nevinné, ale zároveň bych řekl, že nechce zklamat Voldemorta, proto tam zůstává dál,“ zakončil Brumbál svou teorii.

Všichni se na chvíli zamysleli, ale už se dál neptali. Lupin se ale pořád nehodlal spokojit s odpovědí. Když už většina členů odešla nebo se začali bavit o něčem jiném, přisedl si blíž k Brumbálovi, který seděl zamyšleně v rohu místnosti, a začal se dál vyptávat.

„Proč ale už nebudete nic hledat? Takhle tam může zůstat navždy nebo se snad mýlím?“

„Musíme být trpěliví. Chce to čas. On se nakonec rozhodne a potom uvidíme, co dál. Možná se vrátí, možná ne. Zatím to je na dobré cestě,“ dořekl Brumbál a Remus zamyšleně přikývl. Nedovedl si představit, co by dělal, kdyby se Harry nakonec rozhodl pro Voldemortovu stranu.

Jeho obavy se mu odrážely v očích a Brumbál si jich všiml.

„Remusi, Harry se určitě rozhodne pro naši stranu. Jenom to chce chvilku času,“ ujišťoval ho Brumbál. Sám si tím byl téměř jistý.

Remus se trochu uklidnil, ale stále by byl radši, kdyby byl Harry už zpátky. Proto se zeptal: „A co když Voldemort využije toho času, který dáváme Harrymu? Ví, že mu neublížíme a může toho využít.“

Brumbál se pousmál: „Remusi, vím, že už chceš, aby se rozhodl a vrátil se k nám, ale musíš mít trpělivost. Věř mi. Harry na náš neútočil v Azkabanu, tak na nás nebude útočit ani jestli se v nejbližší době střetneme. A i kdyby zaútočil, tak to určitě nebude ničím, čím by nás příliš ohrozil.“

Remus si smutně povzdechl: „Stejně mám strach, že se nakonec rozhodne zůstat s Voldemortem.“

Brumbál ho chápal. Ale byl si jistý, že se Harry vrátí.

„Neboj, Remusi. Harry se rozhodne správně. My můžeme zatím jen čekat, až se tak stane.“

***

 Lucius spolu s ostatními Smrtijedy, které právě Voldemort vysvobodil z Azkabanu, klečeli v kruhu Smrtijedů a třásli se strachem z potrestání. Nejvíc se třásl Smrtijed s dlouhými blonďatými vlasy, které měl špinavé z delšího pobytu v Azkabanu. Tušil, že pro něho bude trest horší než pro ostatní. Ale nedivil se tomu, neboť věděl, že zklamal svého pána. A to hodně.

Voldemort přešel kolem všech Smrtijedů a rozdal jim poslední pokyny. Ti se uklonili a většina z nich se rozešla. Ti, kteří tam zůstali, se rozestoupili podél stěn, aby nepřekáželi svému pánovi. Ten se usadil do svého trůnu hned vedle Harryho, který se mezitím, co Voldemort procházel mezi Smrtijedy, už také usadil a čekal na Voldemorta.

Voldemort upřel svůj ledový pohled na Smrtijeda, který klečel přímo před ním. Pomalu se rozhlédl i po ostatních až jeho mrazivý pohled zastavil na Malfoyovi, který se rozklepal ještě víc, pokud to bylo vůbec možné. Rychle sklonil hlavu. To Voldemorta naštvalo ještě víc.

„Crucio,“ vykřikl Voldemort pohrdavě míříc na Malfoye.

Toho zasáhl červený paprsek a s křikem se celý svalil na zem. Malfoyovi se zdálo, že ta kletba je o hodně silnější než obvykle. Pochopil, že je jeho pán opravdu hodně naštvaný. Ani se nesnažil tlumit své výkřiky bolesti, protože věděl, že by tím Voldemorta jen víc naštval. A to nechtěl.

Temný pán po pár sekundách přerušil kletbu, aby si Malfoy mohl trochu oddechnout. Harry se jen koukal. Vůbec mu nevadilo, že Voldemort Luciuse takhle mučí, protože Malfoye nikdy neměl rád.

„Luciusi, Luciusi,“ zakroutil Pán zla hlavou nechápavě, „Jak je možné, že každá akce, kterou jsem ti přidělil, skončila porážkou? Jak je možné, že můj nejvěrnější Smrtijed nedokázal zvládnout tak jednoduchou úlohu. A to jsem si myslel, že si schopný.“

Malfoy si znovu kleknul a se skloněnou hlavou třaslavě odpověděl: „Ale, pane, když my jsme je tam nečekali. Zaútočili na nás zezadu.“

„Tak si je tam měl čekat,“ zuřivě zašeptal Voldemort, „Kdybys zapojil mozek, tak bys je možná i čekal.“

Malfoy se už neodvážil něco povědět a pouze se přikrčil víc k zemi v očekávání další bolestivé kletby. Ta však stále nepřicházela. Proto v očekávání pomalu zvedl hlavu směrem k Voldemortovi, který místo toho, aby seděl v trůnu, tak stál před ním a škodolibě se usmíval.

„Tebe teď chvilku nechám a vyřídím si to s tady těma,“ ukázal na zbylé Smrtijedy, kteří doteď jen sledovali děj vedle sebe a hned jakmile to Voldemort dořekl, tak vylekaně zvedli hlavu.

„Jistě, pane,“ vydechl Malfoy roztřeseně, vědom toho, že se z toho jen tak nevymotá. Odplazil se o kus dál, aby nepřekážel Voldemortovi a čirou náhodou do něj nějaká bolestivá kletba nenarazila.

Celou dobu roztřeseně sledoval, jak Voldemort trestá své stoupence, kteří ho zklamali.

Voldemort na chvíli přestal v trestání svých věrných a přešel k Harrymu, který tam seděl a snažil se tvářit jinak než nervózně. Celkem se mu to dařilo, takže se tvářil neutrálně a snažil se moc nevnímat.

„Nechtěl by ses připojit?“ zeptal se ho a Harry s sebou trhnul.

„Já… Počkám, až budeš pokračovat s Malfoyem,“ rozhodl se Harry.

„Jak chceš,“ ušklíbl se Voldemort a opět se vzdálil, aby pokračoval ve své činnosti.

Po chvíli uznal, že už by to mohlo stačit, a proto je poslal pryč. Smrtijedi se zvedli, sice s hodně velkými obtížemi, ale nakonec se jim to podařilo a odešli ze síně, aby se mohli přemístit. V místnosti zůstal jen Harry, Voldemort, Lucius a pár dalších Smrtijedů, kteří se k ničemu nezapojovali.

„Tak, Luciusi, doufám, že se ponaučíš, abys věděl, že mě příště nesmíš zklamat,“ zasyčel Voldemort.

Malfoy hned horlivě přikyvoval: „Jistě, pane. Už vás víc nezklamu.“

„To doufám,“ ušklíbl se Voldemort a pokynul Harrymu, aby přešel k němu. Ten i když trochu zdráhavě přeci jen přišel a stoupl si po Voldemortově boku.

„Začni,“ pobídl Voldemort Harryho a čekal, co udělá.

Harry na moment zavřel oči, ale nikdo si toho nevšiml, protože to bylo téměř nepostřehnutelné. Pak přikývl.

„Crucio,“ vykřikl a dal do toho, co nejvíc nenávisti v tu chvíli mohl.

Malfoy se znovu začal svíjet v bolestech, i když to nebylo tak hrozné jako u Voldemortovy kletby. Temný pán byl viditelně potěšen. Potom na Malfoye použil svou kletbu. Takto se střídali, i když Harry neochotně, ale přeci jen.

Voldemort používal i jiné bolestivé kletby než Cruciatus, zatímco Harry jen tuto kletbu.

Po asi sedmém vystřídání už Malfoy upadl do bezvědomí, protože Voldemortovy kletby na něho byly moc silné. Měl na sobě roztrhané oblečení a po obličeji měl spoustu krve. Voldemort poručil Smrtijedům, aby ho okamžitě odnesli a ti tak udělali.

Dovedli ho do pokoje, který sice nebyl vězením, ale byl to nejskromnější pokoj v tomto sídle. Tam ho hodili na postel a odešli.

Voldemort zatím přiblížil k Harrymu a řekl mu: „Jsem rád, že si se připojil. Konečně si se vzpamatoval.“

Ani nevěděl, jak se mýlí. Harry přikývl a co nejrychleji odešel do svého pokoje.

Poslední komentáře
02.06.2008 19:49:44: je to úžasný...jen je škoda že ses ani neukázala :)) jen doufám že zůstane na straně zla...Brumbál m...
07.04.2008 13:52:47: Mno... ja jsem teprve nedavno narazila na tuto povidku a hrozne se mi libi. Doufam, ze brzo bude pok...
02.01.2008 00:05:51: Řekla bych, že se na nás autorka vybodla a na pokračování budeme čekat marně. Přece jenom už je to p...
28.10.2007 17:21:58: Mohla by ses tady aspoň ukázat a říct nám, KDY SAKRA BUDE DALŠÍ DÍL?!!! čekáme už přes rok a furt ni...
 
Rozestřel jsem své sny pod tvé nohy, našlapuj lehce, neboť šlapeš po mých snech...