Mysiny stránky

Vítejte na mých stránkách...

Harry Potter a Hadí prsten

14. kapitola

Omlouvám se, že jste museli tak dlouho čekat, ale málokdy jsem se dostala k Pc, takže mě to chvilku trvalo. Jinak upozorňuji předem, že teď budu zas 2 týdny pryč, takže 15. kapitola bude až začátkem září.
14. Kapitola

Celý další den Harrymu utekl strašně pomalu. Nevěděl, co má dělat. Ač si to ještě nechtěl přiznat, strašně mu chyběla něčí společnost. Nejprve chtěl číst nějakou knihu, ale po chvilce, kdy stále četl jedno a to samé místo, toho nechal.

Čím více se blížil střet v Azkabanu, tím více se zdál být nervóznější. Bál se toho střetu. Bál se toho, že neuspěje. Ale byl rozhodnutý udělat cokoliv proto, aby nezradil Voldemortovu důvěru.

Nastal čas, aby se připojil k Voldemortovi a ostatním Smrtijedům. Vyšel proto ze svého pokoje rovnou do haly, kde se shromažďovali Voldemortovi věrní. Trhnutím ruky si nechal otevřít dveře a vstoupil do prostorné místnosti. Rozhlédl se a zjistil, že už tam jsou všichni Smrtijedi obklopující Voldemorta.

„Vítám tě,“ pronesl Voldemort, který si ho všiml jako první.

V tu chvíli ho zpozorovali i ostatní Smrtijedi a poklonili se mu. Jakmile se Harry přiblížil, uvolnili mu cestu, a tak Harry mohl projít až k Voldemortovi. Beze slova se postavil vedle něho a otočil se čelem k Smrtijedům. Zamyšleně sledoval jednoho ze zakuklenců, který, jak předpokládal, byl Severus Snape. Voldemort si jeho zamyšlení nevšiml a pouze oznámil: „Další chyby už neodpouštím.“

Všem bylo jasné, co tím myslí. Potom podal jednomu Smrtijedovi přenášedlo, kterého se ostatní Smrtijedi chytli. O chvíli později už stáli v jedné z věží Azkabanu. Voldemort se s Harrym přemístil rovnou do té samé části, ve které se nacházeli Smrtijedi. V této části vězení většinou žádní vězni nebyli, proto se bez zaujetí vydali širokou a dlouhou chodbou. Přestože chodbu osvěcovaly pochodně, většina byla tmavá a chladná. Za celou cestu nepotkali jediného mozkomora.

Došli až k jedněm dveřím, které je oddělovaly od místnosti, kde se nacházeli uvěznění Smrtijedi. Vstoupili dovnitř a naskytl se jim pohled na velkou tmavou kobku, kterou osvěcovala maximálně jedna pochodeň. Všude byla špína a chlad, který způsobovali mozkomoři vzdálení nedaleko od nich.

Když je mozkomoři zaregistrovali, pomalu se k nim přiblížili, aby zjistili, co jsou zač. Jakmile spatřili Voldemorta, lehce se mu uklonili a vrátili se na svá místa. Voldemort se spokojeně usmál, ale dělalo mu starosti, že se tam ještě neobjevil žádný bystrozor nebo nějaký člen Řádu. Zatím si s tím nedělal starosti. Mohli být kdekoliv a za chvíli se třeba objevit. Proto dal rozkaz dvěma Smrtijedům, aby ho upozornili v případě, že by se někdo objevil.

Okamžitě uposlechli. Zatím se nic nedělo, tak Voldemort přistoupil k jedněm mřížím. Tam seděl na polorozpadlé posteli Lucius Malfoy, který si jich do teď nevšiml. Jakmile se však Voldemort přiblížil, Malfoy ho zpozoroval. Rychle vstal z postele a přistoupil blíž k mřížím, kde se hluboce poklonil svému pánovi.

„Přišel jste, pane. Děkuji,“ poděkoval Malfoy.

Potom se stále skloněnou hlavou se postavil. Voldemort se na něho díval zlověstným pohledem.

„Pochyboval si snad o tom?“ optal se nebezpečně.

„Ne, pane,“ odpověděl rychle Malfoy.

Voldemort se ušklíbl: „Máš štěstí, že si můj nejvěrnější. Kdybys nebyl, tak bych tě v té kobce nechal shnít. Ale nemysli si, že ti to projde jen s nějakým pobytem v Azkabanu. Potrestám tě za tvůj neúspěch.“

Lucius se znovu poklonil se slovy: „Jistě, mistře.“

Voldemort se znovu ušklíbl, ale tentokrát nic neřekl. Harry je jenom sledoval po Voldemortově boku. Byl nervózní z toho, že by se tam mohl objevit někdo z Řádu. Už chtěl být co nejrychleji pryč. Nic však neřekl jenom nervózně pohlížel ke dveřím.

V té chvíli si však jeden ze Smrtijedů stojících u dveří všiml nějakého bystrozora, který se šel podívat jestli se něco neděje u vězňů. Přiběhl k Voldemortovi a oznámil mu to. Ten zůstal stát na místě a čekal až se bystrozor objeví, aby ho mohl zabít, a tak nikoho nemohl upozornit, že tam někdo je. Bystrozor však nepřicházel, a tak Voldemort poslal toho Smrtijeda, který mu oznámil, že přichází, aby se po něm šel podívat. Zakuklenec ihned uposlechl. Šel do té chodby, kde předtím bystrozora zahlédl, ale nikdo tam nebyl. Opatrně procházel chodbou, ale nikoho nezahlédl. Bystrozor, který však zabočil do jedné z postranních chodeb si ho však všiml a jakmile se Smrtijed ztratil z dohledu, doběhl k ostatním, aby jim to oznámil.

„Už jsou tady Smrtijedi,“ oznámil Lupinovi a ostatním, kteří tam byli s nimi.

„Dobře. Kolik jich je?“ zeptala se Tonksová.

„Nevím. Zahlédl jsem jednoho, který mě při obchůzce asi viděl. Ale nedošel jsem až k nim, tak se asi po mě šel podívat.“

„Předpokládejme, že jich není moc. Musíme je zastavit. Půjdete první. My tam přijdeme později. Dobře?“ zeptal se Lupin skupince bystrozorů, kteří hlídali vězení.

Ti se na sebe podívali a potom se ozval jeden z nich: „Ale co když tam je i Vy-víte-kdo? Proti němu nemáme šanci.“

„Když to budeme prohrávat, zavoláme Brumbála. Ale teď rychle, než utečou,“ uklidňoval je Lupin.

Bystrozoři teda přikývli a nejistě se vydali k vězňům. Bylo jich celkem šest.

Mezitím se Smrtijed, který šel hledat, vrátil ke svým společníkům. Přišel až k Voldemortovi a oznámil mu: „Toho bystrozora jsem nikde neviděl, pane. Musel si mě všimnout.“

„Jak si tě mohl všimnout?“ zeptal se ho Voldemort chladně.

„Nevím, pane,“ odpověděl mu se strachem, že mu něco udělá.

Voldemort se na něho nebezpečně podíval, ale nestihl mu nic udělat, neboť se ozval Harry, který tam doteď jen netrpělivě čekal, až Voldemort začne s osvobozováním uvězněných Smrtijedů: „Neměli bychom si pospíšit? Abychom s nikým nemuseli bojovat.“

Voldemort se na něho dlouze zadíval. Poznal, že není ve své kůži. Uvědomil si, že i když už od Harryho posledního setkání uběhla už spousta času a Harry se snažil vzpamatovat, moc se mu to nedařilo. Kvůli tomu se Voldemort rozhodl, že by Harry ještě neměl moc bojovat proti někomu, koho znal. Ani proti nikomu jinému. Nechtěl, aby znovu přešel na stranu dobra. Ne protože by ho měl až tak rád, i když ho považoval za svého nástupce, ale protože věděl, že jakmile se vrátí na stranu dobra, začne znovu bojovat proti němu – Voldemortovi. A to nechtěl. Nechtěl, aby dobrá strana měla šanci ho porazit. A s Harrym by rozhodně měli. Rozhodl se, že s tím bude muset něco udělat. Ale ne teď.

Uvědomil si, že skutečně bude lepší, když toto osvobozování trošku urychlit: „Osvoboďte je. Rychle než sem někdo přijde.“

Všichni ho poslechli a urychleně začali otvírat zchátralé mříže, které drželi jen díky magii. Otevřeli je pouhým švihnutím hůlky. Hned po otevření začali vycházet dříve uvěznění Smrtijedi. V tu samou chvíli jak vyšel poslední Smrtijed, vstoupili dovnitř bystrozorové. Jakmile uviděli Voldemorta, tak se zarazili, ale hned se vzpamatovali a začali po Smrtijedech metat kouzla. Ti právě osvobození si okamžitě opatřili své hůlky a začali pomáhat ostatním.

Voldemort se zatím nezapojoval. Chtěl vědět, jestli se jeho věrní z varování poučili a konečně nějakou bitvu vyhrají. Asi po dvou minutách se tam objevil i Lupin s Moodym a Tonkovou. Připojili se k bystrozorům. Harry se zoufale podíval na Voldemorta, který se stále díval jak si vedou jeho věrní. Ti si skutečně vzali k srdci, co jim jejich pán říkal, proto se snažili uspět. Pán zla si po chvíli všiml Harryho pohledu, a tak mu ho oplatil. V Harryho pohledu byla jasná otázka jestli musí jít bojovat. Snažil se to skrýt, když si všiml, že se Voldemort dívá na něho, ale moc se mu to nedařilo. Voldemort k němu poodešel a šeptl mu, tak aby to nikdo jiný neslyšel: „Dokud to nebude nezbytně nutné, tak nemusíš bojovat.“

Po těchto slovech si ho ještě jednou pozorně prohlédl a potom se trošku vzdálil, aby na Harryho neupoutal zbytečnou pozornost, protože si ho zatím nikdo nevšiml a Voldemort předpokládal, že by se ho znovu snažili získat zpět a to nemohl dovolit.

„Mám jít taky bojovat? – Ne. – Sakra. Já nechci, aby si Temný pán myslel, že už za něho nechci bojovat. – On si to nemyslí. Ví, že potřebuješ čas. – Proč by mi ho dával? – Třeba protože nechce, abys přešel na druhou stranu. – Zatím zůstanu tady a uvidím,“ rozhodl se Harry nakonec.

Voldemort s potěšením zjistil, že se jeho stoupenci zlepšili a nechtějí, aby je potrestal, proto raději se začali snažit. Byl to sice celkem vyrovnaný boj, protože ti bystrozorové byli velmi dobře vycvičení a ještě ke všemu ti tři z Řádu. Zajímalo ho, jak se o tom dozvěděli, protože pochyboval, že by je tak rychle stačil někdo z bystrozorů přivolat. Došlo mu, že to někdo musel vyzradit. Přesně tak, jak předpokládal. Teď jenom zjistit, kdo přesně. Po několika minutách byli při vědomí už jen jeden bystrozor a všichni tři členové Řádu. Ze stoupenců zla zatím neodpadl nikdo.

Lupin se podíval zoufale na Moodyho a potom na Tonksovou. Došlo jim, že tentokrát Smrtijedy nepřemůžou. Voldemort sice nebojoval, díky čemuž měli větší šanci, ale Smrtijedů byla značná přesila. Jediný pohled stačil na to, aby se domluvili, že na pomoc zavolají Brumbála. Lupin se trochu stáhnul dozadu a přiložil hůlku na znamení Řádu. To se krátce rozsvítilo a zase uhaslo. Potom se Lupin zase vrátil do boje. Voldemort si toho vůbec nevšiml, neboť se díval na ostatní, ale Harry, který sledoval právě Lupina, si toho všiml. Viděl, jak Lupin přes znamení někoho zavolal. Nechal to tak být. Myslel si, že to bude jen někdo další z Řádu a nechtěl na sebe upozorňovat. Nemyslel si, že to bude zrovna Brumbál.

Po chvíli, kdy už byl v bezvědomí i poslední bystrozor a s ním i Tonksová, se tam objevilo několik další členů Řádu, kteří jakmile vstoupili do místnosti, tak bez jakéhokoliv porozhlédnutí se pustili do boje. Smrtijedi byli trošku zaskočeni jejich náhlým objevením, ale rychle se vzpamatovali, a proto ještě zesílili svá kouzla. Po posledním členu, který vstoupil dovnitř, vešel i Brumbál. Voldemort vypadal nejprve překvapeně a potom se jeho výraz změnil na naštvaný. Brumbál nejprve pomohl zlikvidovat pár Smrtijedů, kteří nebyli tak dobří, a potom se zaměřil na Voldemorta, který si ho měřil nenávistným pohledem.

„Tak se zase setkáváme, Tome,“ ozval se jako první Brumbál.

„Bohužel ano. A neříkejte mi Tome,“ odvětil Voldemort naštvaně.

„Kde je Harry?“ zeptal se Brumbál ignorujíc jeho poslední větu.

„Ale, Brumbále. Copak ho nevidíte?“ odpověděl Brumbálovi otázkou Voldemort a ukázal na místo, kde stál Harry.

Brumbál se otočil na Harryho, ale ne tak, aby se v případě Voldemortova útoku nemohl bránit.

Harry se ušklíbl. Nechtěl, aby Brumbál věděl, že je nervózní a že nechce bojovat, a tak se to rozhodl zamaskovat.

„Harry?“ otázal se Brumbál.

Harry trošku poodešel ze stínu, aby byl lépe vidět. V tom si ho všimli i ostatní členové. Nenechali se však zaskočit, protože předem počítali s možností, že by se tady Harry mohl objevit.

„Ano?“ ušklíbl se nenávistně Harry. I když pod jeho maskou nenávisti k Brumbálovi, byla nervozita a strach.

Voldemort nechtěl nechat Brumbálovi prostor, aby mohl Harryho přesvědčovat, aby se přidal zpátky. Nevěděl, jak dlouho by mohl Harry odolávat, a proto radši zaútočil dřív než mohl začít. Brumbál, který byl v pozoru, kouzlo neškodně odvrátil, takže narazilo neškodně do stěny za Voldemortem. Brumbál se radši začal věnovat Voldemortovi. Ten na Brumbála sesílal kouzla jedno po druhém, ale Brumbál je jen neškodně odrazil a skončily někde neškodně ve stěně. Harrymu naznačil, aby se radši zatím nepřipojoval. Po chvíli to Voldemorta přestalo bavit, a tak pokynul Smrtijedům, kteří už uspali spousta členů Řádu, takže jich teď už moc nezbývalo, aby se přemístili. Po chvíli tak skutečně udělali a zbyl tam jenom Harry s Voldemortem. Harry přišel k Voldemortovi a postavil se po jeho boku. Stáli naproti Brumbálovi, ke kterému se rychle připojili ostatní členové.

„Příště už nebudete mít tolik štěstí,“ syknul na Brumbála a přemístil se. Harry ho rychle následoval.

Brumbál si povzdychl. Voldemort a jeho posluhovači sice odešli z boje, takže vlastně vyhráli, ale bez výsledku. Všichni uvěznění Smrtijedi se dostali díky svému pánovi na svobodu.

Jakmile už bylo po nebezpečí, Moody s ostatními začali probírat ty, co byli v bezvědomí. Nikdo nebyl zraněný vážněji než nějaké zlomeniny nebo škrábance.

„Přemístíme se na ústředí,“ oznámil Brumbál a všichni tak udělali.

 

 

Poslední komentáře
11.07.2012 18:03:32: www.oriflame-kromeriz.cz registrujte s u oriflame a získejte krásné slevy
11.07.2012 14:04:57: www.oriflame-kromeriz.cz oriflame cz
08.06.2012 09:28:13: ZacharyBraun great career search engine optimization friend seo sem
21.08.2007 18:36:01: to: ddloual přepiš v adrese č. kapči,zatím jich je 15
 
Rozestřel jsem své sny pod tvé nohy, našlapuj lehce, neboť šlapeš po mých snech...