Mysiny stránky

Vítejte na mých stránkách...

Harry Potter a Hadí prsten

12. kapitola

12. kapitola

Druhý den se Harry probudil velmi časně. Přesto se mu už vůbec nechtělo spát, takže vstal z postele a šel si procvičovat své zvěromágské dovednosti. Uměl už tři zvířata z pěti a až se naučí poslední zvíře, bude je moct zkombinovat. Díky kombinaci, kterou si vybral, se z něho stane velmi mocné zvíře. Také si uvědomil, že přestože se více méně vrátil ke stejnému chování, jako před jeho setkání s Ronem a Hermionou, už nikdy nebude moct být úplně stejný jako lord Voldemort. Přestože stále byl na jeho straně, věděl, že už nikdy nebude stejný.

 „Možná bych měl přeci jenom přejít na stranu dobra. - Ne. Jestli to uděláš, zklameš důvěru svého otce. - Stejně už nikdy nebudu takový jako dřív. Nemělo by to cenu. - To si myslíš jenom ty. - Když se vrátím na stranu dobra, budu stejný jako teď a nikdo mě nebude nutit, abych znovu mučil. - Tady tě taky nikdo nebude nutit. Víš, že tvůj otec ti dá na vybranou. - Když já nevím. - Nevracej se. - Ještě uvidím," ukončil debatu sám se sebou Harry.

 S povzdechem si sednul ke stolu. Nevěděl, co má dělat. Jestli zůstat nebo ne. Rozhodl se, že se o to bude starat někdy jindy a šel do koupelny, kde se umyl. Potom vyšel z koupelny a znovu se usadil ke stolu, kde si opřel hlavu o ruce a znovu se ponořil do svých vlastních myšlenek.

 „Proč nemůžu být takový jako předtím, než jsem je potkal? – Protože přesně tohohle chtěli dosáhnout. Chtěli, aby si začal pochybovat a aby si se k nim vrátil. – Já vím. Ale je to tak složitý. – A co není? – Máš pravdu. Já bych se chtěl vrátit, ale zároveň nechci zklamat otce. – Jo a to by se stalo, kdyby si se vrátil na druhou stranu. – Ale nebylo by to jiné, než když jsem ještě neměl žádný Prsten zla. Byl bych sice jiný než předtím, ale stále bych byl na jejich straně. – Můj názor znáš. Je to na tobě.“

 Harry si uvědomil, že takhle uvažujíc proseděl dobrý dvě hodiny. Nevěděl, co bude celý den dělat, tak si vzal jednu knihu o černé magii. Byla pěkně tlustá, ale jemu to nevadilo. Aspoň ho to nějak zabaví.

 Jak se blížil večer, Harry střídavě četl knihu, zkoušel se přeměňovat do svých zvířecích podob nebo seděl jen tak u stolu, kde přemýšlel. Jak si také uvědomoval, Voldemortovi nejlepší Smrtijedi ještě dnes měli něco svému pánovi donést z Odboru záhad. Litoval, že neví, o co se jedná. Přesto si byl však jistý, že se jedná o něco velkého. O něco živého. Nevěděl, jak to může vědět, ale byl si tím téměř jistý. Aby věděl, co to je, na to si musel však počkat alespoň do rána, protože pochyboval, že by se to dozvěděl dříve, a tak musel netrpělivě čekat ve svém pokoji.   

 Najednou si Harry všiml Akraše. Řekl si, že se s ním trošku popovídá, aby si zkrátil dlouhou chvíli. Akraš ležel hned vedle Harryho postele. Harry si na ni lehl a otočil se směrem na Akraše. Chvíli ho jen tak pozoroval a potom chtěl něco říct. Než to však stačil udělat, Akraš, který si všiml, že se na něho Harry dívá, jakoby si chtěl promluvit, prohovořil jako první: „Potřebujete něco, pane?“

 „Ne,“ odpověděl mu Harry Hadím jazykem, „Jenom jsem si chtěl promluvit.“

 Akraš se na něho zvědavě podíval a Harry pokračoval: „Víš mám takový problém. Tehdy jak se mě Ron s Hermionou snažili přesvědčit, abych se vrátil zpátky k nim, tak jsem se změnil, ale myslel jsem si, že se to vrátí do normálu. Pomalu se to i vracelo, ale ne úplně. Jsem jiný, než sem býval předtím, než jsem je potkal. Nevím, co mám dělat. Jestli se vrátit na stranu dobra nebo zůstat tady na téhle straně.“

 Akraš zůstal zamyšleně ležet na podlaze. Potom náhle zvednul hlavu: „A co byste chtěl víc. Stranu dobra nebo zla?“

 „To právě nevím," odpověděl bezradně.

 „Ať už se rozhodnete jakkoli, půjdu s vámi," ujistil ho Akraš.

 „Děkuji,“ zasyčel na něho Harry vděčně.

 Hned jakmile domluvil, rozhodl se, že půjde spát. Bylo sice něco kolem deváté večer, ale alespoň by rychleji bylo ráno a on by se dozvěděl, co měli přinést Smrtijedi svému pánovi. Převlékl se a znovu si lehl na postel, kde se snažil usnout. Ale ať se snažil sebevíc, stále se mu to nedařilo. Pořád musel myslet na Rona a Hermionu a na to, jestli se má vrátit či nemá. Převaloval se v posteli a usnout se mu podařilo až něco kolem půlnoci.

***

 Mezitím se Voldemortovi nejvěrnější připravovali na následující akci. Pán zla nechtěl upoutat moc pozornosti, proto poslal jenom několik svých věrných. Jejich vůdce, Lucius Malfoy, jim dával poslední pokyny, aby to vyšlo. Věděl, co by se stalo, kdyby se to nepodařilo.

Když dokončily připravy, přemístili se rovnou na Ministerstvo kouzel, tak aby je nikdo neviděl. Malfoy Ministerstvo znal, takže všem nařídil se přemístit do jedné nepoužívané místnosti. Jakmile se tam ocitli, Malfoy rozdal ještě pár posledních pokynů a vyšli z místnosti směrem na Odbor záhad. 

Všichni si dávali pozor, aby je nikdo neviděl, takže vždy když zaslechli nějaké kroky, schovali se za roh, aby je nikdo nezpozoroval.

 Nakonec se nezpozorováni dostali do chodby, za kterou se nacházely dveře, vedoucí na Odbor záhad. Zastavili se na rohu, tak aby je nikdo nemohl vidět, kdyby tam náhodou někdo před dveřmi hlídal, když najednou zaslechli nějaké hlasy.

 „Myslíš, že někdo přijde?“ ptal se zrovna hlas, ve kterém Malfoy poznal Lupina.

 Zarazili se. Malfoy opatrně nahlédl za roh a uviděl tam Lupina, Moodyho a Tonksovou.  Rychle se zase vrátil ke svým společníkům. Obeznámil je se situací. Kdyby se tam chtěli dobýt, bylo to tak čtyři na tři. Nevěděl jestli mají šanci na úspěch, ale nic jiného jim nezbývalo. Jiná cesta na Odbor záhad nevedla.

 Tonksová ani Moody nestačili Lupinovi odpovědět, neboť uviděli černý, smrtijedský plášť. Rychle vstali ze židlí, na kterých seděli, a připravili si hůlky do soubojové polohy. Zanedlouho už vyšli asi čtyři Smrtijedi ze svého úkrytu s připravenými hůlkami.

 „Tak se zase shledáváme,“ pronesl ledově Smrtijed, který byl ve předu čtyřčlenné skupiny.

 Ten hlas okamžitě poznali. Hlas Smrtijeda, kterého chtěli dostat do Azkabanu ze všech nejvíc. To jim dodalo ještě více odvahy, takže teď je ti Smrtijedi neměli šanci porazit. Přesto se nechtěli jen tak vzdát.

 „Aspoň tě budeme moc konečně usvědčit ze Smrtijedství,“ odvětil Moody.

 Malfoy se chladně zasmál, přestože si nebyl jistý svou výhodou. Navenek nedal znát své obavy. K němu se přidali i ostatní.

 „Myslíte, že nás přemůžete? Je nás víc,“ zasyčel nenávistně Malfoy.

 „To uvidíme,“ odpověděl mu klidně Lupin.

 Jakmile to dořekl, začali po sobě metat jedno kouzlo za druhým. Smrtijedi se snažili je přemoct, ale neměli moc šancí. Přeci jen tito členové Řádu byli nejlepší.

 Po chvilce už zbýval jenom Malfoy. Byl sám a nikdo mu nemohl pomoci. Tak se snažil aspoň provokovat, aby kleslo jejich snažení ho omráčit.

 „Tak co? Chybí vám Potter? Slyšel jsem, že jste se ho pokoušeli získat znovu na svou stranu pomocí těch šmejdů. Toho Weasleyho a tý mudlovský šmejdky,“ posmíval se jim. Netušil, že tento způsob skoro vyšel a v podstatě mají ještě naději, že jim to vyjde. To zatím ale netuší nikdo kromě Harryho a Akraše.

 Účinek to mělo však opačný než očekával. Místo toho, aby jejich úsilí kleslo, tak se ještě zvýšilo, jakmile vyšlo z Malfoyových úst Harryho jméno. Nakonec se Malfoy sesunul omráčený k zemi.

 „Jděte někdo pro Brumbála,“ přikázal Moody, zatímco zabezpečoval všechny Smrtijedy a Tonksová mu v tom pomáhala. Remus se tedy vydal k nejbližšímu krbu, vhodil do něho zelený prášek a vzápětí se objevil v Brumbálově pracovně.

 „Remusi,“ zvolal překvapeně Brumbál, „Neměl bys být na Minísterstvu?“

 „No …Právě před pár minutami nás tam přepadli asi čtyři Smrtijedi. Přemohli jsme je a právě teď  jsou v bezvědomí před Odborem záhad. Jeden z nich je Lucius Malfoy,“ odpověděl mu Lupin.

 „Pojďme,“ vstal Brumbál od stolu. Přešel ke krbu, kde vhodil prášek letaxu a vystoupil na Ministerstvu kouzel. Lupin ho okamžitě následoval. Přešli přes celé Ministerstvo až k Odboru záhad, kde našli svázané bezvědomé Smrtijedy ve společnosti Moodyho a Tonskové. Brumbál se pousmál nad výrazy těch dvou. Bylo vidět, jak jsou šťastni, že dostali Luciuse Malfoye.

 „Dobrá práce,“ pochválil je Brumbál.

 Potom začaroval Smrtijedy, kteří před ním leželi, aby levitovali. Takto je dostal až k bystrozorům, kde jim vysvětlil situaci a oni je okamžitě odvedli do cel. Brumbál se potom přesunul zpátky k Lupinovi a ostatním. Společně se odebrali do Bradavic, kde mu začali vyprávět, jak se to všechno odehrálo.

 „Konečně bude Malfoy ve vězení,“ ulevil si Lupin, když skončili.

 Moody s Tonksovou mu přikývli. Brumbál je však zarazil: „Neradujte se předčasně. Nezapomeňte, že Voldemort si kdykoli může své věrné z Azkabanu odvést.“

 „To je možná pravda. Ale alespoň bude každý vědět, co je zač,“ zabručel Moody.

 „Dobře. Tak jděte na Grimmauldovo náměstí 12, já na další hlídku pošlu někoho jiného. I když jste teď vyhráli, neznamená to, že se to Voldemort dál nebude pokoušet získat.“

 Všichni přikývli a odebrali se na ústředí Řádu.

Poslední komentáře
06.05.2007 19:54:17: jako já si chci přečíst další kapitolu ale musíto někdo skurvit neumíte tu chybu dát pryč jak si to ...
24.09.2006 14:13:17: je ot fkt dobry
05.08.2006 21:37:38: jo je to goodsmiley${1}
05.08.2006 13:09:05: nevím,nějak moc se mi to nelíbí ale určitě to nesoudím...smiley${1}
 
Rozestřel jsem své sny pod tvé nohy, našlapuj lehce, neboť šlapeš po mých snech...