Mysiny stránky

Vítejte na mých stránkách...

Harry Potter a Hadí prsten

11. kapitola

11. kapitola

Uplynul asi týden od jeho přiznání otci a Harrymu se pomalu vracely síly, ale hlavně se pomalu znovu stával podobný svému otci.  Nevěděl, jestli mu už odpustil, ale doufal, že ano. Stejně tak doufal, že mu brzy začne znovu věřit.

Čas si krátil hlavně pročítáním různých knih, učením černé magie nebo přeměňováním na zvíře. Tentokrát si vybral fénixe.

 Uvědomoval si, že čím více zvířat umí, tím se mu v dalších přeměnách více daří. Za ten týden se naučil přeměnit jednu svou končetinu v křídlo. Zrovna když četla nějakou knihu o černé magii, vstoupil Voldemort. Hned jakmile si ho Harry všiml, vstal a pozdravil ho. Voldemort mu pozdrav opětoval a pořádně se na něj zadíval. Celý týden ho pořádně neviděl, takže nevěděl jestli už je v pořádku.

 „Už jsi v pořádku?“ otázal se Voldemort.

 „Ano, otče,“ odpověděl Harry a zadíval se na něj ve snaze zjistit, jestli mu znovu důvěřuje.

 Voldemort si jeho pohledu všiml a odpověděl mu na nevyřčenou otázku: „Nemusíš se bát. Vím jaké jsi měl důvody.“

 „Děkuji, otče,“ zamumlal Harry. „Mohu se zeptat, proč jsi přišel?“

„Jistě. Chtěl jsem ti jenom oznámit, že Lucius s pár dalšími půjdou zítra na ministerstvo. Já nepůjdu, protože by si mě tam hned mohli všimnout a vše by bylo zmařeno. Potřebuji získat něco velmi důležitého z Odboru záhad. Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys chtěl jít taky? Mohl bys je vést,“ odpověděl mu Voldemort a čekal na Harryho reakci.

 Harry nevěděl, co říct.  Tohle ho utvrdilo, že mu otec stále důvěřuje. Přesto se ještě necítil, že by dokázal bojovat, kdyby na to přišlo. A už vůbec by nedokázal vzdorovat, kdyby se ho znovu pokusili přetáhnout zpátky, proto odpověděl: „Já bych rád, ale ještě se necítím úplně silný. Kdyby se mě znovu pokusili dostat zpátky, nevím jestli bych se tomu ubránil. Potřebuji ještě trochu času.“

 Voldemort, který to tak trochu čekal, přikývl: „Myslel jsem si to. Dobrá tedy.“

 Voldemort se chystal k odchodu, když ho ještě zastavil Harryho zvědavý hlas: „Jestli se mohu zeptat, co je na Odboru záhad tak důležité, že to chceš přinést?“

 Voldemort se na něho otočil: „To ti řeknu až mi to přinesou.“

 Harry přikývl a Voldemort za sebou zavřel dveře.

 

Harry se znovu posadil za svůj stůl a chystal se znovu začíst do knihy, ale nemohl se soustředit. Vrtalo mu hlavou, co je tak důležité, že jeho otec poslal několik svých věrných do ministerstva. Ale ať se snažil sebevíc, nemohl na to přijít. Nakonec se tedy uspokojil myšlenkou, že to brzo zjistí a začal číst.

 Když dočetl kapitolu, postavil se a protáhl. Už se mu nechtělo číst, a tak se začal znovu věnovat přeměně na fénixe. Postavil se před zrcadlo a začal se soustředit. Představil si přesný obraz fénixe. Jeho tělo, jeho rozměry a jeho barvy. Nejdříve si myslel, že se nic nestalo, protože to ani necítil, ale když se podíval do zrcadla, uviděl v něm překrásné červeno-zlaté stvoření – fénixe. Přeměnil se a ještě k tomu to ani necítil.

 „Příště by to mohlo být hned na poprvé,“ pomyslel si.

Vůbec mu to nedělalo žádné potíže, protože už se tolikrát přeměňoval. Mohl být fénixem, jak dlouho by chtěl, protože ho to už ani nevyčerpávalo.

 „Mohl bych se proletět.“ Jakmile na to pomyslel, tak taky udělal. Díky fénixově moci přemisťování, jenom pomyslel na to, aby byl za oknem, takže se nemusel přeměňovat zpátky do lidské podoby, aby si ho musel otevřít. Jakmile se ocitl venku, rychle zamával křídly a už letěl.

 Nechtěl si to přiznat, ale létání miloval i teď, když byl tady. Byl to pro něj nádherný pocit. Letět jako pták. Nesvázán žádným poutem k zemi. Jen tak prostě letět. Cítit jenom ten vzduch kolem sebe a vítr jak do něj naráží. I když byla noc, viděl jakoby byl den. Vůbec ten rozdíl nepoznal.

 Několikrát obkroužil pozemky a potom se vrátil do svého pokoje. Jakmile se objevil na zemi, proměnil se zpět na svou lidskou podobu. Divil se, že ho to létání nestálo skoro žádnou energii.

 Tentokrát si už všiml, jaká je venku tma, takže se převlékl a ulehl do postele. Chvíli tam jenom tak ležel, protože se mu vůbec nechtělo spát. Přivolal si tedy nějakou knihu z knihovny a začal ji číst. Teprve pozdě po půlnoci mu začaly padat víčka, takže odložil knihu, zhasnul světlo a hned usnul.

 
***

Ron s Hermionou trávili většinu času v knihovně a hledali něco, co by jim mohlo pomoci, ale i když už to byl týden, kdy začali, ať se snažili sebevíc, stále nemohli nic najít.

 „Tohle nemá cenu Hermiono. Tady nic nenajdeme. Podívej, co všechno jsme už prohledali a stále nic,“ vzdával už pomalu šance na záchranu svého přítele Ron.

 Hermiona se na něj zamračila, i když věděla, že má pravdu, nechtěla se jen tak vzdát: „Prostě budeme hledat dál. Někde něco přeci musí být.“

 Ron přikývl, i když si myslel něco jiného. Dál hledali v knihách, které byly nejpravděpodobnější, že by tam o něčem takovém mohlo být, ale stále nic nemohli najít.

 „Hermiono, zbývá nám týden. Pak  jedeme do Bradavic. Když do té doby nic nenajdeme tady, myslíš, že by nám Brumbál dal povolení, abychom mohli chodit do knihovny s omezeným přístupem?“

 Hermiona se nad tím musela zamyslet. Vůbec si neuvědomovala čas, který jim zbýval, než přijde jejich návrat do Bradavic, takže teď byla mírně zaskočená. Přesto věděla skoro jistě, že jim Brumbál dovolí chodit do této části knihovny. Dyť on taky chce, aby se Harry vrátil, tak proč by jim to nedovolil, když by to mohlo pomoci.

 „Určitě ano, Rone,“ odpověděl s povzdychem Hermiona. Pomalu začala taky ztrácet naději.

 Dál už nikdo z nich nepromluvil. Zabraní do knih si neuvědomili kolik je hodin. Takže je mírně překvapilo, když zjistili kolik je hodin. Vyhrabali se z hromady knih a odešli s prázdnou každý do svého pokoje. Ihned jak lehli do postele, tak usnuli.

 
***

 
Ten samý den byla svolána schůze Řádu. Nikdo nevěděl proč, až na dvě osoby. Všichni už seděli na svých místech, když se dveře otevřely a do nich vstoupil Albus Brumbál. Se všemi se pozdravil, zatímco šel do čela stolu ke svému místu.

 „Vítám vás na dnešní radě. Svolal jsem ji, protože mě Severus sdělil, co má Voldemort v úmyslu a velmi mě to znepokojuje,“ odmlčel se Brumbál a rozhlédl se po všech přítomných, jakoby uvažoval, co všechno může říct. Pak pokračoval: „Voldemort chce přepadnout ministerstvo, aby získal jeden velice cenný a mocný předmět do svých rukou. Přesněji řečeno chce proniknout na Odbor záhad, což mu nesmíme dovolit.“

 „A on půjde taky nebo půjdou jenom Smrtijedi?“ otázal se nějaký člen.

 „Podle Severuse jenom Smrtijedi,“ odpověděl Brumbál. „Takže, kdo půjde?“

 Přihlásilo se celkem dost členů, mezi nimiž byl Lupin, Moody a Tonksová.

 „Dobrá. Zítra tedy půjdete první vy tři,“ ukázal na hlásící se skupinku tří členů. „A vy tři je vystřídáte potom večer,“ ukázal na Lupina, Moodyho a Tonksovou. Potom Brumbál pokračoval: „Musíme to udělat nenápadně, takže nemůžu poslat víc členů, ale kdyby se vám nedařilo je přemoct, tak si přivolejte další členy.“

 Obě trojice přikývli na souhlas a Lupin se ještě zeptal: „Co je tam uloženo, že to chce získat Voldemort?“

 „To vám nemůžu říct. Nejdřív jsem to měl vědět jenom já a ministr, ale Voldemort se to taky nějak dozvěděl, nikdo neví jak, ale dozvěděl. Nemůžeme riskovat, že by se to doneslo ven k někomu, kdo by to chtěl využít. Před Voldemortem máme šanci, ale kdyby toho využil někdo jiný, nemuseli bychom se to dozvědět a ten dotyčný by to mohl získat ve svůj prospěch, což by nebylo zrovna moudré,“ odpověděl Brumbál.

 Lupin přikývl a víc se nevyptával. Stejně by se více nedozvěděl.

 „Takže zítra buďte připraveni.“ S tím se Brumbál postavil a odešel z místnosti. Ti, kteří nezůstávali na večeři, se také zvedli k odchodu, ostatní zůstali sedět a povídali si o nadcházející akci a o tom, co je pro Voldemorta tak důležité a chce to získat. Došlo jim, že to bude hodně nebezpečné, ale dál se tím raději nezabývali. Dyť se to možná zanedlouho dozví.

 

 


Poslední komentáře
14.05.2007 17:27:59: je to celkem gut,ale mohlo by tam být wíc akce a wíc nowejch kouzel a schopností(u Harryho)smileysmiley...
11.07.2006 18:48:21: Už je přidaná...
11.07.2006 18:31:33: a nemohlo by to být dřív ??? Jsem strašně nedočkavá
11.07.2006 16:07:29: někdy navečer...mezi 8 a 9
 
Rozestřel jsem své sny pod tvé nohy, našlapuj lehce, neboť šlapeš po mých snech...